konzultace

Jaroslava Rybanská

Terapie, poradenství, koučing - rozšíření vědomí porozuměním.

Volba…

Stojí přede mnou volba:

mohu se stát mistrem v ovládání energií i na úrovni hmoty (prakticky o této oblasti moc nevím) nebo mohu zůstat ve své známé oblasti – na úrovních jemnějších energií, v oblasti myšlení, informací (kde se cítím být opravdovým mistrem a kde to znám moc dobře)…

 

K této volbě mě přivedla zkušenost, které se mi dostalo prostřednictvím několika mých posledních klientů. Stali se katalyzátorem k nabourání mého přesvědčení. Přesvědčení a paradigmatu, kterému jsem podvědomě věřila a které řídilo konání v mém vlastním dosavadním životě.

 

Tím přesvědčením bylo: „Pokud si člověk uvědomí, že strádá, pak udělá vše pro to, aby to změnil“… chyba lávky – paradigma, které neplatí všeobecně …

 

Jasně a ostře „vidím“, jak jsem se „snažila“ přispět k rozšíření vědomí člověka, který ke mně přišel, s tím, že se mu situace, ve které se nachází, nelíbí. Jak jsem hledala slova a možnosti, jak jinak říct nebo ukázat, proč se mu věci dějí, jak se dějí a jak to změnit …. jak to má on sám ve svých rukou, jak svou volbou (konáním/ jednáním) vytváří důsledky tohoto konání…

 

Jak my všichni máme volbu. Jak se můžeme naučit ovládat energie. Energie peněz, fyzického zdraví a vitality, energii času, energii kreativity, energii vztahů, energii radosti …

 

Jelikož všechno je energie (viď Albert Einstein), jistá forma energie. Něco má formu jemnou, až „bezforemnou“ (plyn, vzduch…), něco je hutnějšího charakteru (myšlenka, emoce…) a něco jiného má formu ještě hutnější (tělo, kov,…). Naše tělo je hutnější než naše emoce, a ta je je ještě hutnější než naše myšlenka.

 

Jak situace, ve kterých se nacházíme, jsou důsledky našeho jednání. Jak jsou odrazem našich voleb, našeho konání. Tedy naší fyzické aktivity (energie hutné hmoty, musíme hmotu svého těla někam přesunout – konáme). Jak konání vychází z myšlení, z myšlení které převládne. Máme tisíce myšlenek a ta, která je nejsilnější určí to, jak se zachováme, co uděláme.

 

Příklad:

Mohu strávit desítky let myšlenkami na život na Ibize, ale dokud neudělám fyzicky něco v tomto směru, nebudu na Ibize žít.  Neobjeví se důsledek této mé myšlenky, nevytvoří se situace, kdy budu uklízet dům na Ibize, nakupovat v nedalekém obchůdku, plavat v moři, hovořit se svými Ibiza sousedy.

Budu-li ty desítky let chodit do stejné práce, stýkat se se stejnými lidmi, vracet se do stejného domu, ve kterém jsem nyní, změní se něco a budu zažívat jiné důsledky než doposud? Ne. Nezmění. Dokud nekoupím nebo nepronajmu dům na Ibize, nepřestěhuji se, mé myšlení o životě na Ibize se nestane mou skutečností.

Dokud neudělám něco, co mě přiblíží tomuto mému snu, pak je zřejmé, že vítězí myšlenky strachu z nového, nepoznaného nebo myšlenky jiného typu, které mi „nedovolují“ udělat krok k naplnění mých snů.

 

Jako se životem na Ibize je to i se vším ostatním. Máme volbu. Nejsme-li spokojeni se svým zdravotním stavem nebo váhou, se svými vztahy, finanční situací nebo čímkoliv jiným – dokud budume dělat totéž, co doposud, je naivní očekávat jiné výsledky.

 

Můžeme udělat a dělat něco jinak. Není nezbytně nutné hledat myšlenky, které nám v tom brání (analýzou můžeme ztratit několik desítek let a stejně to nemusí být ono).

 

Volbu dělat něco jinak, máme všichni.

 

Vždy volíme (nejčastěji podvědomě – jedeme na „autopilota“), zda převezmeme zodpovědnost za to, co žijeme nebo zodpovědnost přehodíme někam jinam –  vymluvíme se na okolnosti, rodiče, dětství, společnost, počasí, sebe sama (něco uvnitř mě mi nedovoluje/ mi brání = s oblibou používáme – jsem  „zablokovaná“, nějaký „blok“ mi brání…) a opakujeme to, co jsme dělali vždy. A žijeme, co jsme žili doposud.

 

Necháme „zvítězit“ a řídit naše konání té části naší mysli, která se stará o naše přežití. Té, které je jedno, zda jsme šťastni, spokojeni, zda žijeme v naplnění. Části naší mysli, která je „strážcem“, který uchovává jen to staré, navyklé přesvědčení, názor.

 

Můžeme si zvolit prožívat to nové, nepoznané. To, co se sebou přináší rizika. Co nás naplňuje vzrušením z nového a nepoznaného, ale i obavami a strachem z onoho rizika.

 

Můžeme udělat tuto volbu hned. Můžeme i nechat “ věci dozrávat“ a zjišťovat, které naše přesvědčení nás „poutá“ k prodlévání, nebo také se tím vůbec nezabývat a nechat život jít ve starých známých „kolejích“.

 

Každá změna je velice náročná, vyžaduje od nás nakumulovat spoustu energie k dosažení odvahy na překročení prahu ze známého do neznámého. Tím i enormní zátěž na naše sebevědomí a sebehodnocení, zda důsledky onoho nového „ustojíme“. Zda nám vnímání naší vlastní hodnoty a schopnosti přežít v nových podmínkách „dovolí“ překročit onen práh.

 

Jak to máte Vy? Pouštíte se do nového jednání, které v sobě nese potenciál rizika, že to nemusí vyjít?

 

Já to mám teď tak, že se opět obracím k sobě. A jdu do nového. Jdu se naučit dovednosti, které mi dají možnost manažmentu „hmoty“. Možnost řízení toku peněz, a toku mé tělesné hmoty. Wow, co mě čeká …. nevím, ale těším se a současně se i obávám, čemu budu čelit 🙂

 

PS: doplnění na konci října 2018. Neučím se nové dovednosti. Nořím se hlouběji a hlouběji do svého nitra, do své Podstaty. Zdá se, že se blížím k poznání svého kontraktu (smlouvy), pro který jsem se narodila. Ve „vzduchu“ (v poli vědomí, které se kolem mě formuje a do kterého se nejspíš časem ponořím) je něco jako „klid“…