konzultace

Jaroslava Rybanská

Terapie, poradenství, koučing - rozšíření vědomí porozuměním.

Uvědomění – dar,

který můžeme a nemusíme přijmout, v této fázi vývoje lidstva 🙂

Vnímám, že evoluce lidství stále ve větší míře přináší tlaky, které nám tuto možnost výběru, zda „uvědomění“ přijmu nebo ne, odebírá a možnost volby (v tomto ohledu) se pomalu vytrácí. Zdá se, že uvědomění se stává nevyhnutelným OSUDEM lidí.

Řekla bych, že právě uvědomění je tím, co nás liší od předchozího vývojového stádia. Předpokládám, že jsme se o tom učili už ve škole, ale až teď mi to „dopíná“, jó někdo má prostě “ delší vedení“ 😀 .

Vědomí rostlinné říše končí u přijímání. Její život je předurčen podmínkami okolí. Co dostane z prostředí, určí její život. Z mrkve vyroste jen mrkev a to jen za vhodných podmínek půdy, ve které se nachází.

Živočišná říše má vědomí rozšířeno na úroveň, kdy se o své dobro, o svůj život přičiňuje. Stará se o svou potravu, není závislá na tom, co jí je z prostředí dáno. Aktivně (ve vědomí jeho buněk je dáno vědomí o možnosti, ale i nutnosti vzít si potravu z okolí) přistupuje ke svému životu (v míře svého vědomí, vědomí zakódováno v jeho buňkách, v buňkách živočišné říše, v pudech). „Ví“, že pokud se o svou potravu nepřičiní, její život končí. Toto vědění, vědomí zajištují pudy.

 

A co my, lidé?

Jsme součástí živočišné říše, jsme vybaveni pudy.

Ale je to to jediné, co je nám dáno? Jsme těmi, kdo je předurčen přírodou pouze brát, aby přežil? Musíme s ostatními bojovat? Patříme pouze a jen do řetězce, kdy je naše místo v řetězci předem určené – já beru těm, co jsou níže v řetězci v porovnání se mnou nebo já jsem „potravou“ (politikům, představitelům „zákona“, zaměstnavatelům, obchodníkům, pojišťovákům…) těch, kteří jsou v řetězci nade mnou?

 

Co si o tom myslím, jak se chovám? A vím, že si o tom něco myslím? Uvědomuji si, že myslím?

Co si myslím? Hledám zdroj toho, co si myslím a proč? Je to má pravda, nebo jsem převzal pravdu někoho jiného (např.: tak se to dělá, tak to chodí…) za svou pravdu?

A je ta pravda a tento pohled na věc jediný možný nebo existuje i jiné vysvětlení? Je ona pravda platná pro všechny, bez vyjímky? Neexistuje jediný člověk, který to má jinak?

Je ona pravda, pohled na věc, vysvětlení prospěšné mému životu? Když se jím řídím, cítím se šťasten a naplněn? A toto mé štěstí, spokojenost a naplnění ze mne vyzařuje do okolí a lidé v mém okruhu tyto emoce pociťují a odcházejí z mé přítomnosti „nabiti“ energií nebo odcházejí ještě více skleslí a unaveni než když mě potkali?

 

Jak to máte vy,

kde leží hranice vašeho současného uvědomování si a uvědomění si, že tento nástroj je nám lidem k dispozici? Využíváte možnost uvědomování si?

A kde se zastavíte, kterou hranici vědomí obvykle nepřekročíte – omezení a limity dané vaším genetickým, rodovým předurčením, nebo je to hranice a předurčení skupiny vaší náboženské, politické nebo zájmové příslušnosti, etnika?

Je to společenské kolektivní vědomí, které máte jako limit, za který už nenahlédnete?… Troufáte si za hranice současných limitů, které jste si postavil vy sám/a nebo vám je nabídl váš rod, vaše kořeny, společnost…

 

Poznámka:

Uvědomuji si, že právě vaše uvědomování nemusí jít stejnou cestou jako to mé. Mým darem (nebo také osudem) je pohyb v oblasti myšlení, myšlenkových procesů, myšlenková analýza.

Ten Váš může být někde jinde, a tak zdroj vašeho poznávání, porozumění vašich limitů může být jiný – třeba je vaše cesta přes pocity? Může vás váš organismus navigovat k ostrému rozlišení mezi pocity pramenícími v EGO stavu (zajišťujícího přežití, komfort ve smyslu zvyku, navyklého jednání, v reakci …)  od těch, které pramení z daleko hlubších úrovní vaší Duše, vaší Podstaty (volíte si, zda reagujete nebo odpovídáte na podnět)?

Za důležité považuji využití možnosti „rozlišování“. Ať je cesta jakákoliv, ať použijete jakýkoliv nástroj, který je nám k dispozici (tělo, emoce, mysl, ego), jde o rozlišování, zda nás k jednání vede ta část naší osobnosti, která zajišťuje naše přežití či hlubší úroveň motivace.

Nedá mi, nepřipomenout si, jak s úctou a závistí hledím a pozoruji tzv. „jednoduché“ lidi. Lidi, kteří nepotřebují žádné analýzy, kurzy, knihy k tomu, aby žili v „moudrosti“. Ty, kteří zcela přirozeně žijí svůj život svobodně, v naplnění, štěstí, spokojenosti. Jsou milí a laskaví, dobrosdreční v jakýchkoliv podmínkách. Cokoliv jim život přináší, prožívají s vděčností. Ti, kteří nepotřebují uvědomění, ti, kteří VĚDÍ.