_______________________________________________________________________________________________________________________________________________

Tabulka dr. Hawkinse zůstává na mé stránce pouze jako možnost zběžně se podívat, jakými různými emočními stavy popsanými dr. Hawkinsem, (vyvstávajícími z našich přesvědčení), každý z nás, ale i naše okolí, může během svého života procházet. 

Hawkinsova mapa je jedním z mnoha modelů vývoje vědomí. Vezměme si z ní, co nás podporuje, co pomáhá rozvoji našeho vlastního života. Co s námi nerezonuje, nechme jít.  

Model úrovní vědomí podle Dr. David Hawkins. 

Úroveň vědomí je něco jako oblast/rozpětí, ve kterém se naše myšlenky pohybují. Tedy určitý typ myšlení, životního přístupu, způsobu jednání, emočního ladění a zkušeností, které člověk získává.

Hawkins pojmenoval 17 úrovní vědomí a přiřadil jim kalibrační číslo. Kalibrační úroveň 200 uvedl jako přelomovou, která zásadně odlišuje způsob bytí lidí pod a nad touto úrovní. V této úrovni se mění fyziologie a fungování lidského mozku a převládající způsob zpracovávání informací.

Úroveň 200 podle Hawkinse odděluje život v pravdě proti životu v ne-pravdě, pozici moci od síly, konstruktivní přístup od destruktivního, pozitivního vnímání od negativního, proces expanze od kontrakce.

Úroveň 200 je přechodem od pohledu "tam venku"- přístup obranný (já jsem "uzavřen" a to venku na mě má vliv, role oběti....já potřebuji a vy ostatní byste měli mou potřebu naplňovat...) k obrácení pozornosti "dovnitř, k sobě", k převzetí moci nad svým životem (já si zajistím, co potřebuji...a mohu to udělat i pro druhé...).

Odděluje směr „proti“ sobě, proti své vlastní podstatě od toho, kdy se více a více „nalaďuje“ na souosí svého vnitřního, pravého Já.

Tato úroveň je nejdramatičtější, protože přes ní dochází k prvnímu "vítězství" nad vlastní částí mysli - Ego částí. Tady dochází k transformaci sebestředného přístupu k "otevření se". Vystoupení z komfortní zóny je tady velice náročné.

Dr. David Hawkins: Mapa úrovní vědomí (volně přeloženo, upraveno):

tab2

Úroveň vědomí, ve které se nacházíme

Každý z nás řeší záležitosti dne z různých úrovní vědomí v závislosti na tématu, kterým se právě zabývá.

Přesto se dá říci, že některá úroveň je pro nás typická. Je to ta, ze které vycházíme nejčastěji, ta, která odráží naše paradigmata, základní přesvědčení (core beliefs) o nás samotných a světě kolem nás.

Úroveň, ze které vycházíme při svém jednání, je manifestací toho, co si o dané oblasti myslíme, jak ji hodnotíme.

 

Úrovně vědomí pod 200,

ponížení, stud, vina, nenávist, apatie, smutek, strach, hněv, pýcha jsou nejbolestivějšími úrovněmi, které zažíváme.

Vnímáme-li život převážně z těchto úrovní, pak je to bolest, fyzická či emocionální, která nás motivuje k chování určitým způsobem. Nemusíme si jí být vědomi, může být potlačena, vytěsněna anebo může být použit jakýkoliv jiný mechanismus k tomu, abychom si ji neuvědomovali.

V situacích, kdy jednáme z těchto rozsahů vědomí, vycházíme z názoru, který není pravdivý. Naše kořenové, základní přesvědčení (core belief) o nás a o světě je mylné, destruktivní, negativní.

(Příklad mylných přesvěčení: „Peníze jsou kořenem všeho zla. Peníze kazí charakter. Bez práce nejsou koláče. Bez tvrdé práce, studia se nedá ničeho hodnotného dosáhnout. Život je boj. Činností, která mě baví, se nedá uživit. Všichni muži/ ženy jsou stejné. Na co sáhnu, to pokazím, nestojím za nic. Nejsem dost dobrý/á ….).

 

Z mého pohledu, v těchto úrovních vědomí život nežijeme, pouze přežíváme. “ Bojujeme“ o naplnění základních potřeb, případně, už ani nebojujeme, už jsme život úplně vzdali (apatie).

 

Pod úrovní 200, informace, které k nám přicházejí, jsou v mozku směrovány přes relé centrum (thalamus) rychleji do amygdaly a limbické části (emoční) a opožděně do neokortexu (racionální zpracování).

Fyziologie a fungování mozku. Zůžené úrovně vědomí, úrovně pod 200:

lower

Emoční reakce je vyvolána dříve než má inteligenční a racionální šanci modifikovat odpověď. Jednáme na základě svých emocí, které se jako první v dané situaci vyplaví.

Z tohoto úhlu pohledu jsou ostatní lidé vnímáni jako objekty a prostředky k osobnímu přežití.

Hawkins v knize „Transcending The Level Of Consciousness“ z roku 2006 uvádí , že přibližně 78% lidí na naší planetě strádá v úrovních pod 200. Věřím, že od té doby se lidstvo posunulo vývojovem a uvedené číslo je dnes neplatné. Přesto je stále mnoho lidí, pro které je život trpkou zkušeností. Jsou „svázáni“ myšlením, které jim neslouží ku prospěchu.

 

Úrovně vědomí nad 200.

Zažíváme-li úrovně vědomí nad 200, přistupujeme k životu konstruktivně, pozitivně a máme vnitřní názor (core belief) o sobě a světě pravdivý, pozitivní. Informace, které náš organismus dostává ke zpracování, jsou směrovány do neokortexu, tedy prvotně ke kognitivnímu zpracování vjemů, podnětů a až následně k emoční části mozku.

Fyziologie a fungování mozku, Rozšířené úrovně vědomí, úrovně nad 200:

higher mind

Každá úroveň vědomí (i nad 200), má svá úskalí a resistenci ke změně. Chce si nás udržet právě tam, kde jsme. Je zapotřebí mnoho odvahy a odhodlání k posunu z jedné úrovně vědomí do druhé. 

Život je však změna. Změna je pohyb. Změna přináší nejistotu, ale také možnosti. 

Příkladem způsobu myšlení, různého úhlu pohledu a přístupu k životu člověka v jednotlivých úrovních vědomí je Hawkinsův popis vnímání tuláka (překlad a úprava převzata zhttp://ografologii.blogspot.co.uk/2012/03/david-r-hawkins-mapa-vedomi.html):

„Metafora tuláka

Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti. Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?

tulak

 

  • Z úrovni studu(20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.
  • Z úrovně viny(30) si říkáme: „je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky.“
  • Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to „zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic.“
  • Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.
  • Na úrovni strachu(100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii – dřív, než spáchá nějaký zločin!
  • Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?
  • Pokud se nacházíme na úrovni hněvu(150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!
  • Z úrovně pýchy(175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.
  • Z úrovně odvahy(200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si – „vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu.“ Máme chuť něco s tím udělat.
  • Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. „Vždyť nikomu nijak neubližuje.“
  • Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.
  • Na úrovni přijetí(350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.
  • Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.
  • Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.
  • Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

Co se stane, když se k tulákovi přiblížíme? Pravděpodobně bude reagovat na naše vyzařování v tomto přítomném okamžiku. Možná uteče, možná se rozzlobí, možná mu uděláme něčím radost. Zkrátka – bude zrcadlit náš stav vědomí tady a teď – jako všichni okolo nás.“