V čem spočívá vaše osobní síla a moc…Jaká jsou kritéria vaší integrity…

Co je jádrem vaší osobnosti… Kým Jste ve své Podstatě…

HODNOTY.

Hodnoty, které jsou nám vlastní, jsou naši pravou Podstatou. Odrážejí naši osobitou náturu, program (informace) jádra naší Bytosti, jedinečnosti a ceny. Jsou dary, kterými disponujeme. Tkví v nich osobní síla a moc.

 

Jednáme-li v souladu s nimi, žijeme vnitřní harmonií. Udržujeme náš organizmus při síle a moci. V integritě, celistvosti. Žijeme naplněným a spokojeným životem.

 

Pokud trpíme diskomfortem, bolestí, nepříjemnými emocemi, chronickými chorobami či akutními problémy a naše osobní síla a moc se vytrácí, pak s nejvyšší pravděpodobností následujeme našim jednáním pravidla, hodnoty, přesvědčení a názory někoho jiného (rodičů, rodinných tradic, náboženských pravidel, které nám byly předány, společnosti, apod.). Nám vlastní hodnoty si buď plně neuvědomujeme nebo jen podle nich nejednáme (a zde opět nastupují přesvědčení převzatá z okolí – proč jinak bychom šli sami proti sobě?).

 

Proč je nesnadné vnímat své vlastní hodnoty a jak funguje lidská mysl?

Mysl je velice zajímavým nástrojem lidského organizmu. Jednou z jeho funkcí je zajistit fyzické přežití. Být fyzicky naživu je totiž předpoladem k rozvíjení dalších lidských možností: emocionálního a mentálního života.

Zabezpečit fyzické přežití kromě jiného, pro naši mysl, znamená – jednat v souladu s představami a názory, které považujeme za pravdivé (v dětském věku – co rodiče považují za pravdivé).

Například, považuji-li za pravdu:

  • nejsem dost dobrý/á, má mysl bude všechny situace a okolnosti, ve kterých se nacházím, filtrovat, interpretovat tak, abych vnímal/a pouze pravdu – nejsem dost dobrý/á a ostatní informace ignorovat.
  • mám nadváhu – přestože jsem třeba anorexicky hubená – mysl bude pohled na mé tělo interpretovat v souladu s mým přesvědčením – máš nadváhu
  • apod.

 

Jak dorůstáme do dospělého věku, přestáváme být bezprostředně fyzicky závislí na rodičích, okolí. Osamostatňujeme se, starostlivost o stravu a fyzickou pohodu zabezpečujeme z vlastních zdrojů, získaných prací.

Naše mysl však automaticky nenásleduje tuto skutečnost. Stále „běží” na názorech a přesvědčeních, která byla platná doposud, která jsou ji známá a o kterých ví, že zajišťují soulad s naši pravdou – tedy přežití (viď příklady výše).

 

Vymanit se ze „smyčky” naučeného, automatického jednání vycházejícího z představ, předpokladů a názorů převzatých z okolí (od rodičů, předků, zájmových a náboženských skupin, ze společnosti, apod.) vyžaduje značné úsilí.

 

Úsilí je podobné tomu, co zažíváme jako malé děti – učíme se  něčemu novému (náš organizmus „automaticky” zajišťuje náš rozvoj) učíme se postavit na vlastní nožky a pak i chodit. Samozřejmě potřebujeme více pokusů i vytrvalosti. Nepřemýšlíme však nad tím („mám vstát a chodit?”) a ani se nebráníme přirozenému vývoji („ne, já chodit nechci a nikdy nebudu”).

 

Stejně tak je to i s novými dovednostmi, které se učíme v dospělosti (nebo neučíme, podle toho, jak se rozhodneme a jak věcem rozumíme).

 

V dospělém věku nás organizmus také „vede” k dalšímu rozvoji. Vnitřní síly, (vyvěrající z části našeho nevědomí), nás různými projevy diskomfortu, nespokojenosti a bolesti nabádají k příležitosti vytvořit si své vlastní názory, vzorce chování, hranice. Informují o naší nově vzniklé mentální kapacitě. O tom, že jsme schopni propojit mentální zvažování s intuitivní schopností a určit, co je v té které chvíli pro nás prospěšné.

 

Upozorňují nás, že názory, přesvědčení a vzorce jednání, které nyní používáme, „najalo” naše nevědomí jen na dočasnou dobu.  „Tlačí” nás k jejich prověření, k poznání, k uvědomování si, k aktivnímu přístupu k životu. Směřují naši pozornost k převzetí odpovědnosti za vědomé prožívání a žití našeho života.

 

Domnívám se, že tady leží zdroj našich obtíží. Nejsme si totiž vědomi informací uvedených výše. Hledáme. Hledáme, proč se necítíme dobře, proč jsme nemocní, nešťastní, proč se nám nedaří a náš život je nenaplněný…

 

Jak tedy poodhalit závoj překrývající naše vlastní hodnoty a dary? Závoj, který část našeho nevědomí utkala  z přesvědčení a názorů jiných lidí v době, kdy náš život byl na nich plně závislý?

 

Naše jedinečnost je tvořena hodnotami a prioritami. Dary a činnosti, které nás naplňují, baví a jsou nám vlastní.

Jak najít své HODNOTY?

Možnost první:

  • Naši přátelé a známí nám věnují komplimenty, jak nám něco jde od ruky zcela přirozeně. Jak něco umíme a jak nemohou pochopit, že tak zvenčí zřejmá věc, je námi ignorována.
    • Okolí většinou vnímá naše dary a hodnoty a upozorňuje nás na ně. My však „neslyšíme”…
    • Filtry (představy, předpoklady, názory, kořenové myšlenky) naší osobnosti propouštějí do našeho vědomí pouze informace potvrzující sebe-obraz, který o sobě máme. Jen to, co je pro nás pravda, co si o sobě myslíme.
    • Naslouchejme…

Možnost druhá:

  • Představte si svůj vlastní pohřeb a vkládejte do úst řečníků smutečního proslovu slova, která by jste chtěli slyšet. (Zapište si je!). Nechte je promlouvat ve tvaru slovesa „být”. Například.:
    • „za všech okolností byl k lidem přívětivý a milý”. HODNOTA: přívětivost, laskavost
    • „jeho spontánní otevřené chování nás přivádělo k šílenství a současně inspirovalo k odvaze”. HODNOTA: otevřenost, pravdomluvnost
    • apod.

Možnost třetí:

  • Napište si seznam lidí, kteří vás něčím inspirují, přitahují. Mohou to být členové rodiny, někdo z profesionálního kruhu, ze sousedství, zcela cizí člověk, osobnosti politického světa, apod. Lidé, se kterými by jste třeba chtěli strávit nějakou chvíli jen proto, abyste zažili to, co vás na nich přitahuje…
    • Jakmile máte seznam hotov, vedle každého jména napište, co se vám na té osobě líbí, čím vás přitahuje, které vlastnosti si na ní ceníte.
      • Zhodnoťte, jakými vlastnostmi, hodnotami vás tito lidé přitahují.
        • Příklad 1: „fascinuje mě osobnost Dalajlámy…čím přitahuje mou pozornost? … asi jeho vyrovnanost” – HODNOTA: vyrovnanost, moudrost ….
        • Příklad 2: „děti ve mě vždy vyvolávají úsměv…proč? … jejich bezprostřednost, hravost…” – HODNOTA: svobodné vyjádření, hravost, apod.
      • Napište si je na kousky papíru a připněte na místa, kde je budete mít často na očích, jsou to totiž vlastnosti, hodnoty, kritéria VAŠÍ integrity. Byť tomu momentálně nevěříte (viď výše – část vaší mysli takovou troufalou nepravdu nepřipustí), časem „vytrénujete” svou mysl k NOVÉ pravdě. Pravdě, která nahradí tu dosavadní, kterou jste převzali o sobě samém z názorů okolí.
      • Pokud stále pochybujete o tom, že hodnoty, které vidíte ve druhých, nemohou být vaše – zamyslete se nad tím, zda je možné jejich pojmenování a vnímání za předpokladu, že vám nejsou vlastní, že o nich nic nevíte, … (všeobecně snadněji uvěříme, že „nežádoucí” vlastnosti jsou nám vlastní a „žádoucí” jsou těch druhých – na základě kořenových názorů o tom, že nejsme dost dobří, o hanbě a vině plynoucí z náboženského přesvědčení o prvotním hříchu, předaném mnohým z nás našimi předky prostřednictvím genetického kódu). 

Závěr:

A tak můžete odhalovat závoj, překrývající HODNOTY vaší bytosti a vydat se na cestu k sobě samému, k uvedení souladu mezi tím, kým jste a vašim jednáním, chováním. K nabytí harmonie, síly a moudrosti vlastního organizmu.

Jaroslava Rybanská
„Mám ráda Život. Vnitřní svobodu. Plnost života. Odkrývání svých možností i limitů. Baví mě nacházet a pozorovat mechanismus, kterým si tvoříme své vlastní životy a okolnosti v něm. Mým přáním je, sdílet to všechno s Vámi." Můj příběh najdete zde >>