Jak dosáhnout vnitřní spokojenosti…

Existuje univerzální návod? Mám za to, že ano. Vnitřní spokojenosti dosáhneme jednáním, které je ve shodě s tím, co nás činí spokojenými.

Zní to tak jednoduše! 

Jednoduše řečeno, jednoduše napsáno, hůře provedeno. Dosažení kongruentního chování je náročné. Nejen proto, že mnozí z nás nemáme jasno v našich hodnotách a prioritách, často nevíme ani o svých základních přesvědčeních a názorech, která máme a na jejichž základě se chováme. A když si jich nejsme ani vědomi, pak je zcela logické, že není možné jednat v souladu s něčím, o čem nevíme.

 

Dobrá zpráva je, že vnitřní spokojenosti, jednání v souladu s našimi hodnotami, lze dosáhnout. Vyžaduje to sice úsilí, ale proč ne, když za ním stojí naplnění vnitřní touhy po spokojenosti.

Jak na to. Co je třeba udělat.

 1. Stanovit a definovat pojem – spokojenost – zcela jedinečným způsobem. 

Osobní spokojenost totiž znamená pro každého z nás něco jiného. Každý uznáváme jiné hodnoty a máme jiné priority. Baví nás něco jiného. Naplňuje nás jiná činnost. …

 

Možná si říkáte, tady žádný problém nevidím. Přesně vím, co je pro mě důležité, co mě baví. Zřejmě jste o tom i skálopevně přesvědčeni.

 

Napadlo vás někdy, že to, čemu věříte, nebo to, co děláte, nemusí být tak úplně v pořádku podle vašeho vnitřního systému hodnot a priorit? Zarazilo vás někdy, že to, co dělají „všichni”, vám moc nesedí a nevíte proč? Že děláte věci ze „setrvačnosti” nebo jen proto, že vás k tomu vychovali rodiče, nebo to hlásá společnost?

Příklad:

  • Chodíte každý den do práce, do úřadu, kde vyřizujete horu dokumentů každým dnem, týdnem, měsícem a rokem.  Nebaví vás to, odebírá vám to jiskru a sílu. Radost ze života a úsměv se vytrácí…Říkáte si: musím chodit do práce, zajistit rodinu, dát dobrý příklad dětem, studoval jsem tolik let … vnitřní nespokojenost vámi lomcuje, chce vám ukázat nový směr: ano, rodiče a společnost tě vychovali k práci, poskytli ti možnost studia – to vše je fajn, není na tom nic špatného…jediné, co chci abys prověřil, je – čeho si ceníš ty? co je důležité pro tebe? co můžeš odevzdávat lidem s radostí a nadšením? … a vy se zamyslíte a zjistíte třeba, že jste krví a svou podstatou dobrodružný typ, potřebujete zažívat nové a nové zkušenosti, jste svobodomyslný člověk, který si nade vše cenní volnost, pohyb, vlastní zodpovědnost … a zjišťujete, že vaše vlastní hodnoty a priority jsou jiné než ty, které byly vašich rodičů a podle nichž jste doposud jednali…

 

  • Máte práci, rodinu, děti. Manžela milujete, no jeho nároky na váš čas a práci se zvyšují. Po novém začal vyžadovat, abyste vařila každý den teplou večeři pro rodinu. Není nakloněn vašim argumentům, že jedno teplé jídlo máte každý den na oběd, ani možnosti donášky teplé večeře. Aby navařil on, není k diskusi. Zdá se, že nerozumí vaší potřebě věnovat čas jiným věcem než vaření po návratu z práce. … vnitřní síly vaší osobnosti se bouří … nevíte, jak se situací naložit … možná vnitřní moudrost vašeho organizmu od vás žádá, abyste zaměřila pozornost na potřeby, priority a hranice vaší osobnosti a abyste je začala hájit… abyste prověřila přesvědčení a názory, které jste převzala od rodičů a společnosti (žena obětovat své „egoistické” potřeby pro zachování rodiny,…žena musí dokazovat, že je „dost dobrá” a vařit, uklízet, vychovávat, vydělávat, a spoustu dalších věcí … )

 

Všichni procházíme fází, kdy dočasně adaptujeme názory, myšlení a způsoby chování svých rodičů, učitelů, náboženských spolků, společnosti,svého okolí. A jejich automatické následování je nám prospěšné. Stávají se částí naší osobnosti, částí našeho nevědomí.

 

V dospělém věku nás však vnitřní síly, (vyvěrající z jiné části našeho nevědomí), nabádají různými projevy nespokojenosti a bolesti k jejich prověření. Upozorňují nás, že názory, přesvědčení a vzorce jednání „najalo” naše nevědomí jen na dočasnou dobu. Na dobu potřebnou pro vývoj našich kognitivních funkcí.

 

Prostřednictvím diskomfortu nás informují o naší nově vzniklé mentální kapacitě. O příležitosti k vytvoření si svých VLASTNÍCH názorů, vzorců a hranic. O příležitosti k prověření, zda ty dopusud používané jsou platné i pro nás osobně. „Tlačí” nás k poznání, k uvědomování si, k aktivnímu přístupu k životu. Tlačí nás k převzetí odpovědnosti za vědomé prožívání a žití našeho života. Vybízejí  k otázkám typu:  Čeho si vlastně cením, co je pro mě důležité? Jak najdu své vlastní hodnoty, priority? Co je Podstatou mé osobnosti? Čím jsem jedinečný/á? Kým vlastně jsem?  Jak prozkoumat odpovědi na tyto otázky, čtěte zde…  

 

Hodnoty, které uznáváme a jsou pro nás důležité, jsou jádrem naší osobnosti, jsou tím, kým jsme. Zhmotňují naši osobní sílu a moc. Jsou kritérii naší integrity, celistvosti. Jednání ve shodě s nimi nás naplňuje a činí spokojenými.

Jednání proti nim, nás odděluje od naší Podstaty, odebírá nám sílu a tím působí bolest, diskomfort, nespokojenost. Síla a moc, charakter, se pomalu z naší osobnosti vytrácí, stáváme se bezmocnými, závislými lidmi. Naše tělo a naše Super-Vědomá část nevědomí nás začíná upozorňovat – dělej něco jinak, ubližuješ sobě samému.

2. Udržovat soulad/ kongruenci našeho jednání s našimi hodnotami.

 

Znát své hodnoty a priority je jedna věc, ale ustát a prosadit je před sebou samým (a později i před druhými), je věcí zcela jinou.

 

Žít podle hodnot, které uznáváme my sami, považuji za největší výzvu života, kterou můžeme podstoupit. Na takové cestě nás totiž bude provázet nejen odpor našeho vlastního těla v podobě nepříjemných emocí a fyzických projevů (minulé prožitky, krize, emoce „uskladněné” v těle), ale také odpor části naší mysli (kde jsou uloženy obranné mechanizmy, bojující proti všemu novému, neznámému). A to již nehovořím o ostatním okolí, které také nemá rádo změnu a s největší pravděpodobností nebude podporujícím faktorem ani pro změnu naši.

 

Pokud se však rozhodnete, jít vstříc své budoucí vnitřní spokojenosti, pak zajisté přijde i cesta, kudy kráčet.

 

Zřejmě jste již slyšeli: „jsi-li připraven na učení, učitel se objeví”. Může vás náhle oslovit nějaký titulek knihy, přijde vám do ruky časopis s článkem, kde dostanete informaci, která začne odvíjet další nitě života. Nebo se s vámi dá do řeči člověk na autobusové zastávce, dítě vám dá otázku… Inspirace přichází často z nečekaných zdrojů. Možná ale ta, která vyvěrá z vašeho nitra, je tou nejlepší – naslouchejte. Následujte ji.

 

Pravda, můžete namítnout: „v našem uspěchaném, hlučném světě není mnoho prostoru na naslouchání”.

Možná je, možná není.

 

Nepříjemné situace a emoce jsou indikátorem toho, že naše hranice, hodnoty a priority nejsou naplňovány, naopak jsou poškozovány.

Chcete-li si dát šanci k „naslouchání”, k úlevě od bolesti, ke zjištění, kterou z hodnot vám negativní situace nabízejí k prozkoumání, pak zkuste následující

POSTUP (možná vás právě tento inspiruje a osloví :-):

KROK 1.

Udělejte si jasno v tom, kým jste. Co vám dodává sílu, jaké hodnoty a priority jsou vám vlastní. Co vás podporuje.  (Vaše hodnoty se mohou měnit tím, jak budete zjišťovat, že ta která hodnota vlastně není vaší, ale třeba vašich rodičů apod.). Tento krok velice důležitý.

 

KROK 2.

Další kroky vedou k tomu, abyste postupně nastolili soulad jednání s hodnotami tak , aby každé rozhodnutí a chování z nich vycházelo.

 

A. Usilujte a naučte se zachovat odstup od situace vyvolávající nepříjemné pocity. Vnímejte od ní oddělenost. Staňte se pozorovatelem: je tu vaše tělo + situace, která má na vás vliv. Nejprve si jen všímejte, co se děje. Staňte se nestranným pozorovatelem.

 

  • Pohltí-li vás nepříjemná situace takovou rychlostí a emoční silou, že vůbec nemáte šanci k uvědomění si oddělenosti od ní a zachování si odstupu, pak pracujte s tajemným nástrojem – se svým dechem.

 

Jak si zachovat odstup od nepříjemné situace/ emocí:

  • Využijte našeho nejlepšího přítele a dar, který máme – náš dech.
  • Dech je mostem, propojuje hmotné s nehmotným, tělo se Super-Vědomou částí mysli. Propojuje dva světy.
  • Můžete jej použít jako nástroj ke zklidnění tělesných funkcí, k oddělení od vnějších okolností, k oddělení od našich vlastních obtěžujících myšlenek.

 

  • Dýchejte hlubokým pomalým tempem. Věnujte plně svou pozornost nádechům i výdechům. Pomůže vám to zklidnit se, poodstoupit a oddělit od situace (tady je mé tělo plné emocí a tady je situace, vyvolávající tyto pocity/emoce – a mezi těmito dvěma stojí mé VĚDOMÉ JÁ).

 

Naučili jste se oddělit od situace samotné. Naučili jste se být v roli pozorovatele.

 

B. V dalším kroku věnujete čas vnímání a zachycování toho, co se děje. Zaznamenávejte, jak váš organizmus reaguje.

Nechává se situací „pohltit“, zaplavit? Získává situace nad vámi moc? Jaké pocity a emoce jsou ve vás vyvolávány? Nemáte kontrolu nad tím, co se děje ani nad tím, jak váš organizmus reaguje? Upadáte do pocitů bezmoci, neschopnosti a viny? Nebo se váš organizmus okamžitě uzavírá a vyhodnocuje, že vina je na straně druhé?

 

Je-li vnímání v této rovině, zcela určitě velice vnitřně trpíte. Vaše vědomí se „vyplo” a jede autopilot „přežití”. Vnímáte z pohledu jediné roviny – z pohledu viny (já za to můžu nebo ten druhý za to může).

Jde o velice běžný přístup. Mnoho lidí je v něm uvízlých.

 

C. Vnímejte, jaké vzorce reakcí, vzorce vašeho chování se opakují. (vzorec: je na mě vyvíjen tlak – ustupuji… Je na mě vyvíjen tlak – obviňuji … je na mě vyvíjen tlak – udělám, co se žádá… apod.)  

 

D. Uvědomte si, že vzorec jednání, který je vaším nevědomím používán, je již nepotřebný a že není v souladu s hodnotami, které uznáváte. Rozhodněte se „nechat je odejít” a nahradit je vzorci chování v souladu s vašimi hodnotami. Naučte se asertivně vyjadřovat a obhajovat své vlastní hranice, hodnoty, integritu.

 

Pro tento krok zvolte zůsob, který je vám milý a dostupný – nechat odejít něco, co jsme používali desítky let, něco co je energeticky, někdy i fyzicky vetkáno v našich buňkách  – je náročné. Víte však proč. Víte, že vzorce chování a myšlení, které váš autopilot používá, jsou vzorci z minulosti, kam také patří. Poděkujte jim za jejich službu a dovolte jim odejít. Nahraďte je jednáním v souladu s vašimi hodnotami.

 

Nedaří-li se vám, ptejte se: „co se ode mne žádá, co bych měl udělat, abych byl schopen, nechat je odejít z mého života”… a ujišťujte sami sebe: „jsem ochoten žít v souladu se svými hodnotami a nechat odejít vše, co mě v tom nepodporuje”.

 

A následujte inspirici, která k vám přichází: kniha, terapie, kurz tance, cokoliv … následujte vnitřní vedení … vy sami totiž disponujete onou moudrostí, která odpoví na všechny vaše otázky…

 

E. Nezapomeňte pravidelně věnovat čas sobě samému. Čas, kdy zhodnotíte svůj dosavadní život, to nakolik žijete vnitřním naplněním, v radosti a spokojenosti.  Dnešním dnem totiž tvoříte svůj zítřek.

 

Závěrem.

Žít vnitřní spokojeností, v harmonii neznamená vyhýbání se situacím a věcem, které jsou nepříjemné. Je to o tom, že víme, kým jsme a víme, že s důstojností a pevností naší osobnosti ustojíme vše, co nám život přináší :-). Vnitřní spokojenost, radost a naplnění je totiž našim právem i darem, který byl každému z nás vložen do vínku při narození. Využijme jej a prožívejme naplno…

 

 

Jaroslava Rybanská
„Mám ráda Život. Vnitřní svobodu. Plnost života. Odkrývání svých možností i limitů. Baví mě nacházet a pozorovat mechanismus, kterým si tvoříme své vlastní životy a okolnosti v něm. Mým přáním je, sdílet to všechno s Vámi." Můj příběh najdete zde >>