Do jaké míry jsou vaše prvotní potřeby naplňovány? Jakou strategii k jejich naplnění používáte?

(mé  postřehy ze seminářů Teal Swan a Deepak Chopra v Londýně a Praze, květen 2016)

PRIMÁRNÍ POTŘEBY

Semináře vynesly na světlo světa poznání, v jak velké míře – my, dospělí – pociťujeme nenaplnění primárních potřeb, které již jako nově narozená miminka hledáme.

A také, jaké oběti a kompromisy vůči sobě samým jsme ochotni dělat, jen abychom uspokojili to malé dítě v nás, které touží a hned po narození zoufale potřebuje:

  • POZORNOST

Potřebuje vnímat, že je tady, že žije, že se narodilo, ale také, že není samo. Že je v nové realitě, kde může získávat zkušenosti.

Potřeba pozornosti je naplňována tím, jak nám ostatní dávají najevo, že nás vnímají.

  • Jsme-li ještě miminka a pláčeme, je tady někdo, kdo nás slyší a reaguje na nás? Někdo, kdo se zajímá o to, co nám chybí?
  • Nebyla-li tato potřeba plně uspokojena v dětství, pak si můžeme pozornost, i jako dospělí lidé, vynucovat – například neustálým mluvením, bez toho, abychom dali prostor k vyjádření se i jiným apod.
  • Máme-li tuto potřebu v dětství naplněnou, umíme pozornost přijímat, dávat, i vyžádat si ji s lehkostí, bez dramatických emočních projevů.
    • Jak jste na tom vy?
      • Jsou vaši nejbližší – partneři, rodiče, děti, přátelé – k vám pozorní? Zajímají se o váš názor, i když s ním třeba nesouhlasí? Dávají vám prostor vyjádřit se bez toho, aby vám skákali do řeči, kritizovali vás apod.?
      • A vy sami – umíte si pozornost vyžádat, umíte se přihlásit o slovo, když cítíte, že máte a chcete něco říct? Zajímáte se upřímně o své blízké, ptáte se jich, jak se cítí, co si myslí, jak věci vnímají?
  • NÁKLONNOST, PROPOJENÍ

Dítě potřebuje vnímat propojení s ostatními, nejprve s matkou a pak i ostatním světem

Tady odkazuji na záznam z workshopu s Teal, část 1, 33.50min. nebo také můj favorit v části 3, 2hod 23min: https://www.bennu.cz/zaznam-workshopu-teal-swan-v-praze-2016-17189/

  • Potřeba náklonnosti je naplňována v nejranějším dětství zdravou blízkostí, něžnými doteky matky, jejím měkkým tónem hlasu, kdy se nám přimlouvá, zpívá, bere nás do náruče apod.
  • Jak rosteme, učíme se o náklonnosti pozorováním vztahů mezi rodiči, mezi lidmi. Zjišťujeme, jak se náklonnost dává najevo, jak se sdílí. Informace, které dostáváme, utvářejí náš pohled na to, jak náklonnost projevovat a jak ji sdílet.
    • Jaké jsou ty vaše vzorce myšlení a chování ohledně projevování a sdílení náklonnosti? Jaké jste dostali v dětství informace, o tom, co je „normální”?
    • Jste ochotni sdílet život s někým, třeba jen proto, abyste nezůstal/ la sám? Nebo proto, že to „tak má být”, a nemůžete toho druhého nechat samotného? …
  • UZNÁNÍ

Dítě potřebuje vnímat, že je ve světě vítáno, že jeho osobnost/jeho Já má hodnotu, cenu a že jeho přítomnost obohacuje životy druhých, naplňuje je vděčností a radostí, činí je šťastnými.

  • Potřeba uznání, do jaké míry byla tato potřeba naplněna ve vašem dětství? Dostali jste v dětství dostatek takových informací, na základě kterých jste si vytvořili jasný, zdravý obraz o své hodnotě?
    • Jste si vědomi toho, že jste cennou lidskou bytostí už jen proto, že existujete a že nemusíte nikomu – ani sobě samotnému – nic dokazovat?
    • Nebo máte pocit, že nejste dost dobří? Žijete pod vnitřním nebo vnějším tlakem, který vás nutí klást na sebe stále větší a větší nároky, tlak obhajovat své názory, projekty, váš způsob žití, vaši existenci?
    • Jdete svou vlastní cestou, protože víte, co chcete a jak toho dosáhnout bez toho, aby ostatní s vámi souhlasili?
  • AKCEPTACE

Dítě po narození potřebujeme vnímat, že je přijímáno a milováno bez jakýchkoliv podmínek. Že je přijímáno takové, jaké je. I s jeho nedostatky a chybami.

  • Potřeba přijetí, akceptace.

Mám za to, že naplnění této potřeby je poměrně zřídkavé, ostatně stejně jako ty předešlé. Na semináři Teal v Praze, byla řeč o vztazích postavených na kontraktu, nikoliv na „vztahu bez-podmínek”. Něco ve smyslu „já ti dala život, vychovala jsem tě, tak teď očekávám, že mi to vrátíš…”(viď Teal, část 2: https://www.bennu.cz/zaznam-workshopu-teal-swan-v-praze-2016-17189/) …nebo „já udělám pro tebe tohle a ty mi to vrať takto” …  

  • A co vy? Jste ochotni snášet třeba neoprávněnou kritiku, nadávky partnera, rodiče, dítěte na vás, když se vám něco nepovede? Křičíte na dítě, když se nechová tak, jak byste si představovali, že by se chovat mělo? …

Samozřejmě, že potřeb máme mnohem víc, uvedla jsme pouze ty nejzákladnější, které D. Chopra na semináři „Super Genes“ (super geny) pojmenoval.

STRATEGIE k naplnění základních potřeb.

Pokud se nám nedostává nebo snad ještě lépe řečeno v dětství nedostalo v dostatečné míře naplnění těchto čtyř potřeb (Deepak Chopra 4A- Attention, Affection, Appreciation, Acceptance), vyvinuli jsme si strategie, kterými manipulujeme ostatní, abychom dostali, co potřebujeme. Chopra hovoří o čtyřech základních strategiích, dramatech kontroly:

  • Být milý a manipulativní
    • …maminko, mám tě hodně rád, ty si ta nejlepší, koupíš mi lízátko…
    • …téměř všechny předvolební slogany, sliby…
  • Být protivný, zlý, násilný a manipulativní
    • dítě se háže v křečích na podlahu v obchodě a vykřikuje: já chci lízátko, a dokud mi ho nekoupíš, tak nepřestanu…ty si ta nejhorší máma, ani lízátko mi nechceš koupit …
    • …nezůstanete-li přesčas, hledejte si jinou práci…uděláš, co jsem řekl, jinak …
  • Být lhostejný, nezúčastněný a uzavřený
    • ...nechci lízátko, nechci ani tebe, je mi to jedno …
    • dělej si, co chceš, mě to nezajímá…
  • Být v roli oběti nebo „chudák já” roli
    • …všechny děti mají maminky, které mají rády své děti a kupují jim lízátka, jen já ne…
    • …velmi běžná forma chování, stačí se rozhlédnout kolem sebe…

Používáte některou z uvedených strategií? Používáte ji cíleně nebo nevědomě?

Je zajímavé rozhlédnout se a uvědomit si, kolik lidí i v dospělém věku používá strategie základních kontrolních dramat a neposunulo se ve vývoji k vyšším formám komunikace.

Tato dramata používáme až do doby, kdy dospějeme (jak bylo řečeno, nejedná se o aktuální věk člověka), do doby, kdy rozpoznáme své potřeby, kdy se je naučíme identifikovat, jasně vyjadřovat a odkomunikovat způsobem jiným než manipulativním.

ÚROVNĚ VĚDOMÍ

Chování je odrazem úrovně vědomí, úrovně kvality informací, které o sobě máme. Tedy, co si o sobě a o našem místě ve světě, myslíme. Naše chování zrcadlí, nakolik byly základní potřeby v našem dětství naplněny, nakolik si je uvědomujeme, umíme vyjádřit a případně požádat o jejich naplnění, pokud se nám jich žádá.

 

Dr. David Hawkins vypracoval mapu úrovní vědomí (čemu se budu blíže věnovat v dalším článku) a každé úrovni přiřadil kalibrační číslo.

Velmi zběžně vás provedu jeho mapou. Hawkins uvádí, že úrovně vědomí pod kalibračním číslem 200 jsou ty, kde se používá manipulace (viď výše – strategie kontrolních dramat) k dosažení toho, co potřebujeme. Tedy lidé, žijící na těchto úrovních vědomí, mají zcela jiné informace o sobě a o svém místě ve světě než lidé nad kalibrační úrovní 200.

Úrovně vědomí pod 200 jsou ty, kde převažují myšlenky a emoce jako je

  • stud/ponížení,
  • vina/obviňování,
  • strach/úzkost,
  • apatie/zoufalství,
  • smutek/lítost,
  • hněv/nenávist,
  • pýcha/pohrdání.

Dosáhneme-li našimi zkušenostmi, znalostmi a vědomostmi takových informací, které rozšíří naše vědomí nad úroveň 200, začínáme žít život “v pravdě”, život, kdy nevyčerpáváme ostatní svým manipulativním chováním a bytím, kdy nežijeme na úkor druhých.

Život, kdy jsme si vědomi svého místa ve světě a nemáme již potřebu obhajovat toto místo ani nikoho přesvědčovat o jeho právu.

JAK SE POSUNOUT ze současné úrovně k vyšší úrovni vědomí.

Technik a způsobů je určitě spousta, nabízím jeden z nich:

  1. Začít u sebe.
    • Věnovat pozornost tomu, jak se chovám, jak se vyjadřuji nebo nevyjadřuji v „konfliktní situaci”, případně, jak se cítím během dne (jsem spíše spokojen nebo nespokojen).
    • Pojmenovat potřebu a strategii, kterou jsem v konfliktní situaci nebo během dne vyjádřil nebo nevyjádřil.
    • Uvědomit si, že mezi tím, co se děje (A) a naší reakcí na danou situaci (C), leží prostor (B). Prostor B je tím, kde nevědomě v naší hlavě běží „příběhy” o tom, co se děje, o tom, co to pro nás znamená (tyto příběhy – interpretace situace – jsou založeny na informacích, kterých se nám dostalo v minulosti).
    • Vědomě zachycovat „prostor B” v situacích. Nereagovat okamžitě. Zpočátku i velice krátká chvíle odmlky, nás oddělí od našich příběhů a naučených reakcí. Je to prostor, který nám dává šanci, jednat jinak než jsme zvyklí. Jednat vědomě. Opustit automatickou reakci. Je to prostor svobody rozhodnutí. Není to jednoduché. Je to však cesta k uvědomění si, ke změně, k vývoji, ke svobodě.
    • Dále zkoumat a rozvíjet prostor mezi spouštěčem (situací, ve které se nacházíme) a naší odpovědí na tuto situaci. Můžeme tak pokračovat dokud se necítíme komfortně s naší reakcí/ akcí/odpovědí na spouštěč.
    • K vyššímu, lépe asi řečeno, širšímu uvědomění si, vás posouvá jakákoliv činnost, která vás baví a která vám dělá radost pro onu činnost samotnou nikoliv pro výsledek z této činnosti. Zajisté také pak meditace, jóga.
  2. Odejít od lidí (byť jsou to naši rodiče, sourozenci, partneři, přátelé), kteří nemají kapacitu uvědomit si, že jsme tady i my, kteří máme své potřeby, které mohou být zcela odlišné od těch jejich. Opustit lidi, kteří nevnímají skutečnost, že všechno není jen o nich, ale také o nás.
  3. Stýkat se a obklopovat lidmi, kteří se o nás upřímně zajímají, kteří vědí, že stejně jako jsme tady my pro ně, jsou tady oni také pro nás.
  4. Dělat, co možná nejčastěji, co nás baví, těší, co nás naplňuje radostí a naplněním.

Přeji vám hodně odvahy a odhodlání k vykročení k úrovním vědomí, které vám poskytnou žití v naplnění a svobodě.

Jaroslava Rybanská
„Mám ráda Život. Vnitřní svobodu. Plnost života. Odkrývání svých možností i limitů. Baví mě nacházet a pozorovat mechanismus, kterým si tvoříme své vlastní životy a okolnosti v něm. Mým přáním je, sdílet to všechno s Vámi." Můj příběh najdete zde >>